Není sporu o tom, že dnešní postmoderní doba by potřebovala více osobností, především v naší zemi. A určitě bychom potřebovali i takovou osobnost jakou byl Josef Hlávka. 11.března tomu bude přesně 100 let od chvíle, kdy opustil tento svět.
Rodilý Čech ze zápodočeských Přeštic (15.2.1831), jehož talent a umění však prosluly po celé monarchii. Po absolvování klatovského gymnázia studoval na technické škole v Praze a hlavně na vídeňské Akademii. Je příznačné, že budoucí skvělý architekt si na studia vydělával jako zedník u stavební firmy.
Díky stipendiu projel Evropu a seznamoval se všemi slavnými stavbami a získával tak praxi.
Jeho stavitelská kariéra začala v dnešní Moldávii, kde v Černovcích vybudoval sídlo pravoslavného biskupa. Odtud pak vedly cesty k nejslavnějším zakázkám. K vídeňské Velké opeře, k pražské porodnici U Apolináře….. Ale také ke koleji pro nemajetné studenty (dnes Hlávkova), kterou navrhl a postavil ze svých peněz.
Ovšem také založil Českou akademii pro vědy, slovesnost a umění, tedy jakési základy dnešní Akademie věd České republiky.
Svou širokou činnost rozšířil i o zasedání v říšské radě ve Vídni. Když roku 1890 velká povodeň strhla část Karlova mostu, Hlávka prosadil jeho obnovu do původní podoby z dob Karla IV. Na celou rekonstrukci pak osobně dohlížel.
Za svého života se stal čestným občanem Vídně i Prahy a roku 1907 obdržel Velkokříž řádu císaře Františka Josefa I.
Po pádu totality pak byl znovu obnoven fond Nadání Marie, Zdeňky a Josefa Hlávkových, který stále odměňuje úspěšné studenty.