Po dlouhé době je tak široce připomínáno dílo autora opony Národního divadla. Najdeme zde jeho perokresby, práce uhlem, ale i nádherné olejomalby. Široký záběr jeho tvorby graduje v jeho historických sériích, kde se věnoval především slovanským legendám a hlavně husitskému období. Mimoto tu však najdeme i jeho méně známá díla, což rozhodně výstavě jenom prospělo. Jako doplněk pak organizátoři doplnili výstavu o několik děl Mikolášova staršího bratra Jana Alše, který za záhadných okolností tragicky zahynul.
Osobně považuji za nejlepší část výstavy možnost porovnávat Alšovy náčrty tužkou s velkými olejomalbami, které vznikly právě podle těchto náčrtů. Výstavu doprovází i životopisný film o umělci z roku 1951, kde hlavní roli stvárnil Karel Höger. Ve druhém patře pak člověk může nerušeně posedět u mnoha publikací, které Aleš doplnil svými ilustracemi. Při prohlížení těchto starých knih pak narazíme i na jakýsi katalog výstavy z 50.let, kde nám Alše jako bojujícího lidového umělce představuje velký stalinista Václav Kopecký.
Ale naštěstí pro nás zůstává Mikoláš Aleš skvělým umělcem, který tvořil absolutně nespoután režimy.
Mikoláš Aleš 1852-2007, Jízdárna Pražského hradu, 14.12.2007 – 20.4.2008.