Reklama
 
Blog | Lukáš Kopecký

Česko a Rusko, 64 let poté

     12.12.1943 podepsal československý prezident v exilu Edvard Beneš v Moskvě smlouvu se Sovětským svazem o (poválečné) spolupráci.

            Mnozí přesně tento datum považují za začátek toho, co všechno se na konci války a hlavně po válce odehrálo, tedy velké sovětizace Československa. Edvard Beneš podepisoval smlouvu v dobré víře, i když ho Winston Churchill i britský ministr zahraničí Anthony Eden od tohoto kroku zrazovali. Jeho přáním bylo, aby se Československo stalo oním mostem mezi Východem a Západem. Jeho exilová vláda sídlila v Londýně, ale do osvobozené vlasti se vracel přes Moskvu. To měla být ta symbolika. Všichni bohužel víme,jak tato jeho víra dopadla.  

 

Dnes, 64 let poté stojí naše země v možná podobné situaci. 18 let od pádu komunismu v mnohých přežívá myšlení minulých dob a rádi by se stále orientovali na Moskvu. Uznávám, že americká administrativa udělala často velké chyby, ale pořád je výrazně lepší se orientovat euroatlanticky než k neoabsolutismu Vladimira Putina. Svobodná a svrchovaná země si nemůže nechat diktovat podmínky výhružkami ruské vlády a co více ruských generálů.

Reklama

 

Edvard Beneš podepsal v Moskvě smlouvu, která zaručovala poválečnou spolupráci. Ovšem, když nám Spojené státy nabídly pomoc v podobě Marshallova plánu, v tu chvíli dostal Jan Masaryk příkaz z Moskvy vše zastavit. Tak si soudruzi představovali spolupráci.

Nyní nám USA nabídly vybudování vojenského radaru. Teď už nemůžeme odmítnout! Zvlášť, když máme tu výhodu, že Karel Schwarzenberg nemusí žádnou Moskvu poslouchat.