Reklama
 
Blog | Lukáš Kopecký

Sociální demokracie a “sociální demokracie”

Každá sociální demokracie má dvě stránky.

Mám tu výhodu, že probíhající zimní semestr trávím díky programu Erasmus na Universität Passau v Německu. Člověk zpoza schengenských hranic pozoruje dění ve své vlasti a častokrát ho může srovnávat se svou dočasnou domovinou.            

V sobotu 22.listopadu 2008 vyšel v ddeutsche Zeitung krásný článek. Celostránkový rozhovor (výtah z diskuse) dvou německých politických osobností doby minulé. Bývalého kancléře Helmuta Schmidta (23.prosince mu bude 90 let) a Egona Bahra (86 let), bývalého ministra průmyslu a takého blízkého spolupracovníka Willyho Brandta. Oba jsou to přesvědčení sociální demokraté (SPD).            

Rozmlouvají spolu a vzpomínají na časy studené války, na problematická jednání, vztahy s USA a Sovětským svazem. Samozřejmě se dotýkají i současných ožehavých témat. Ač velcí přátelé, tak mají velmi rozdílné názory na plánovaný americký obranný systém v Evropě. Zatímco Schmidt je jednoznačně pro, tak Bahr má velké obavy z možného nového střetu velmocí Západu a Východu. Jako zastánce radaru mne samozřejmě slova bývalého kancléře potěšila. Ovšem respektuji i názor opačný, jelikož z celého rozhovoru lze pochopit, jak je Bahr orientován a kritika radaru je tedy i celkem očekávatelná.            

Reklama

Pak si ovšem člověk uvědomí, že takové názory mají dva sociální demokraté. Ač jsou to názory rozdílné, tak člověk musí oba respektovat, protože jsou podložené věcnými argumenty. Každá sociální demokracie má dvě stránky. Jak ta česká, tak i německá. O jedné z těch německých jsem právě napsal. Tu druhou tvoří Gerhard Schröder objímací Vladimira Putina a inklinující k těsné spolupráci s Ruskem.            

V Česku je to bohužel podobné, ne-li horší. Sociální demokraté se vždy rádi hlásili k Masarykovi a humanismu. A občas měli osobnosti, které lze opravdu nazývat sociálními demokraty. Tím poslední byl s přimhouřením oka Vladimír Špidla. Ovšem pak je tady druhá stránka české sociální demokracie. Její smutný začátek má jméno Zdeněk Fierlinger, který (také díky bezmezné důvěře prezidenta Beneše)  vykonal strašlivé věci. Avšak bolestnější je, že se strana vůbec nepoučila. Jiří Paroubek je schopen všeho, za třicet stříbrných vrátil komunisty k moci a realitu vidíme sami. Pánové Palas a Zaorálek přitáhli do vedení Moravskoslezského kraje bývalé okresní funkcionáře KSČ….           

Zbývá otázka – vrátí se ještě někdy sociální demokraté ke své lepší stránce??