Jiří Paroubek ve středečním Právu (14.10.) srovnává práci a zahraniční orientaci Václava Klause a Karla Schwarzenberga.
http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/z_medii/schwarzenberg_nebo_klaus.html
Nesouhlasí sice s Václavem Klausem co týče odmítání Lisabonské smlouvy jako celku, ale lidsky prý rozumí jeho obavám z případného navrácení majetku sudetským Němcům.
Naváží se přitom do Karla Schwarzenberga způsobem velmi ostrým. Bývalému ministru zahraničí co se týče ochrany českých národních zájmů nevěří.
Já se stavím rázně proti. Karlu Schwarzenbergovi věřím a kéž by byl o takových deset let mladší a mohl ještě usednout do prezidentského křesla!!!
Pane Paroubku, byly Lidice, ale opravdu byly i Postoloprty! Nemíním snižovat válečné utrpení protektorátu a Lidic zvlášť, ale Postoloprty a jim podobné masakry bohužel neprováděli jen obyčejní lidé, ale ozbrojené složky státu, armáda, Revoluční gardy… Němci byli vinni, ale vyhnáni pak byli kolektivně téměř bez soudu.
President Beneš měl nesmyslně strach z Němců i po válce a vyřešení jejich “otázky” považoval za úkol naprosto nejdůležitější. Přesto se snad dá tehdejší situace zčásti i pochopit.
Co se ale pochopit nedá, je dnešní hysterie kolem tzv. Benešových dekretů a navracení majetku.
Půl roku jsem v Bavorku, kousek od českých hranic, studoval. A můžu říct, že Němci a Bavoři (kam většina sudetských Němců odešla) jsou pro mě těmi nejsympatičtějšími a nejdůvěryhodnějšími “cizinci”, jaké znám. Němci naší současné generaci nic nevyčítají. A došlo i na odpouštění. Spolupracoval jsem s potomky sudetských Němců při opravě kostela v pohraničí, ve vsi za první republiky zcela německé. Utvořilo se dobré dílo a ode všech rezolutně znělo – my přece nechceme žádný majetek, co bychom s ním asi tak dělali… Jsme v důchodu a naše děti (vnoučata) už jsou plně etablováni ve Spolkové republice a mají jiné starosti.
Pana Paroubka ale chápu. Při volební kampani v bývalých převážně německých severních Čechách bude toto téma pořádně žhavé. A nepochybuji, že (bohužel!!!) ČSSD získá touto rétorikou mnoho politických bodů. Zvlášť, když je Paroubkův soupeř Petr Gandalovič znám svojí velkou snahou o usmíření a prospěšnou spolupráci s bývalými sudetskými Němci.